Realita

6. září 2014 v 23:05 | Frida |  Slovník (témat týdne)
První, co mě napadlo při pohledu na tento nadpis, byly psychotropní látky. Ve škole jsem na to téma vytvořili hromadu projektů, slohových cvičení a referátů, tak možná proto. Takovéto vytržení z obvyklé reality se mi ale nelíbí, a další, co mě napadlo, bylo čtení knih. Možná hodně přeskakuju v myšlenkách, tedy popořádku.
Co je to vlastně ta realita? Dejme tomu, že teď to znamená hmotný svět, kde jíme, spíme, po němž chodíme/plaveme/létáme/kloužeme se/jezdíme/ či se jinak pohybujeme a konáme věci. V téhle realitě myslíme asi způsobem Pro co dojdu na nákup, V čem půjdu ven, Nakrmím kočky, Sakra my jsme dostali domácák (v neděli o půlnoci), Kam jsem to dala a podobně. Není divu, že takové realitě jeden uniká rád a často, ale pořád je fajn mít se kam vracet.
Už jen ta hranice se dost spekulativní, vzhledem k tomu, že realita není pro nikoho úplně stejná jako pro všechny ostatní. Navíc bývá přetěžké ji rozpoznat (hranici i realitu :P). Začnu číst knížku, čtu, čtu a ejhle - jakoby nic si odskočím mimo realitu. Čas takto strávený je někdy ovšem reálný až až. Proto si svoje únikové cesty vybírám opatrně, abych nelitovala času, který prožiju tam mimo. Čas strávený s kočkami není nikdy ztracený, četla jsem někde, a já to rozšiřuju i na dobré knihy, koně, tvůrčí činnosti, plkání s přáteli, chvíle, kdy jsem šťastná a vůbec chvíle, kdy si připadám, že skutečně žiju. Jasně, že si tak můžu připadat i mimo realitu i v ní, ten pocit tím ve své podstatě nic neztrácí.
Hlavně je důležité občas se trochu rozhlédnout i po světě, jak ho známe (každý jinak, jak jinak). Proto takové věci jako neodvolatené úniky mysli, závislost na odstřižení od reality jakýmkoliv způsobem nemám ráda.
Nevím už, jak bych to uzavřela, takže jednoduše: toto je závěr. Nashle--
 

Podzimní zábavičky

6. září 2014 v 22:11 | Frida |  Organizovaný zmatek
Dlouho jsem se tu nestavila, no co už. Přečkala jsem léto. Shrnula bych je takto: nejdřív neskutečně úžasných pár dní v Norsku (konečně doma, a další návštěvu vidím tak za pět let - na zdejší poměry je takové cestování prostě drahé), následuje několik týdnů veder strávených vesměs v bytě, a nakonec jsem paprikovala na táboře. Proloženo pár setkáními literárního kroužku to byly prázdniny bohaté na program, avšak do školy jsem se vrátila dosti unavená a po prvním týdnu toho mám tak akorát.
Navíc se už od pondělka těším a plánuju, jak poprvé vyzkouším nového draka, kterého jsem stavěla v průběhu týdne, vybrala si lokalitu za městem a našla si dopravní spoje, vyhradila si čas a ejhle - stihlo mne totální bezvětří. Z toho plyne poučení, že není nad to pružně reagovat na vítr, když je, a ne čekat, až budu mít po škole padla. Aha.
Tak draka nechám na jindy a začala jsem s alternativní činností: výrobou papírových vlašťovek. Doteďka jsem v tom oboru nijak neštrachala, až dneska. A docela se dařilo, místo s drakem na kopci jsem pobíhala před domem s poskládanými letouny. Držela jsem se návodů z internetu, které je snadné si osvojit během chvilky. A nejlepší jsou na stavbu reklamní letáky!
Podzimu zdar, dokud je babí léto. Kdo se pak na ty plískanice má dívat.

17. mai

17. května 2014 v 10:51 | Frida |  Náhodník
Vzpomněla jsem si tak, že dnes je Den norské ústavy. A dokonce jubilejní, už je to 200 let! Tak všechno nejlepší, Norsko, gratulerer med dagen! Snad se vydaří oslavy. Těším se o prázdninách!

Snad lidské bytosti odpustí, že je Frida taková a blahopřeje Norsku k narozeninám.
 


Kloboukování

3. května 2014 v 18:09 | Lakris |  Výtvarničení
Možná se to už v naší době nenosí. Třeba se to nenosilo nikdy... Ale to bych nebyla já, abych na momentální trendy nekašlala. Poněvadž klobouk je věc tak užitečná a pěkná, však už o tom bylo napsáno a vytvořeno hodně, tak já opravdu často nějaký nosím. A v jarním proměnlivém počasí se určitě hodí.

Existují ale i takoví, kterým běžná hučka nestačí. Vytvářejí proto jakýmsi zázračným způsobem věci, nad kterými se mi tají dech a probouzí se moje marnivé já, které by si je všechny hned zkusilo před zrcadlem. Bohužel z obrazovky či kompjútru je neumím vytáhnout jako Willy Wonka čokoládu a v realitě jsem ještě žádný ani neviděla.

Nakonec jsem to nevydržela a ten klobouk prostě musela mít. Alespoň jeden. Shromáždila jsem proto veškeré zbytky, co se mi pozdávaly, rovněž veškerou svoji vůli a tvůrčí náladu a pustila se do práce. Amatérsky, jak jinak. Ono to s tuhým papírem, ústřižky látky, vodovkami a šitíčkem ani jinak nešlo. Nějaké nóbl předlohy, spešl látka nebo co nepřichází v úvahu. Podařilo se mi ovšem za tři dny poměrně soustavného snažení splácat věc, která je k vidění na obrázku dole. No, jo... je tam tachometr. Neměla jsem to srdce ho rozmontovat, tak se točí.

Než to zapomenu, hodilo by se si poznamenat, že největší starosti mi dělá, aby to nebylo levné zboží z továrny. "Just Glue Some Gears On It (And Call It Steampunk)," nějak tak.
Už se těším, až si v něm budu moct vyjít. Sedí mi jako ručně vyrobený.. což taky je.


*pozadí jsem zašedila, protože rušilo detaily.

O autorce, smyslu blogu a vůbec

30. dubna 2014 v 23:36 | Lakris |  Úvodní řeči
Jelikož toho mám hodně na srdci a klávesnice mi funguje, pokusím se sesmolit něco o mé maličkosti a plánech. Upřímně, doufám, že se to nikomu nebude chtít číst. A kdyby, tak ať na vlastní zodpovědnost.

Jako první: Blog. Dávám mu tady přednost, snad abych trochu vykompenzovala to, že je v podstatě k ničemu. Ano, založen byl docela nepromyšleně a určitě ne pro jiné lidi než pro mě. Když už mám blog, tak je prostě můj a jakékoli radící komentáře ("Jéé, krásný blog, napíšeš zas něco?", "Takhle to nebylo," "Radši si přečti tenhle odkaz" apod.) budu přecházet nejvýš nějakým Hmch. Moje skládka, moje království. Vlastně by nebylo špatné komentáře úplně zrušit. Jenže to bych tohle psala už opravdu úplně zbytečně, takže ne.
Kromě toho všeho je datum založení 30. 4., tedy čarodějnice. Hurrá.

Nejspíš to tu skončí jako skladiště nalezených věcí, co mne zaujaly. Na to vytvořit něco sama se necítím příliš často.

Potom: má maličkost. Jsem víceméně nezajímavé, sobecké, infantilní stvoření, které se snaží nedávat tyhle zlé vlastnosti (a občas taky zlou náladu) najevo. Právě zažívá pubertu, s čímž se váže právě například depkoidní nálada, závislost na čokoládě třetího stupně, černý humor, osamělost a rozpolcenost. Občas.
Někdy je tomu i zcela naopak a právě za takové chvilky jsem nesmírně vděčná. Taky aby ne.
Mým koníčkem je hraní na kytaru, četba, poslech hudby, někdy anime a velmi hojně steampunk. Do tohoto žánru jsem (byť amatérský) nadšenec a hlásím se k němu s největší radostí.

To je snad nyní všechno.

Kam dál