Září 2014

Realita

6. září 2014 v 23:05 | Frida |  Slovník (témat týdne)
První, co mě napadlo při pohledu na tento nadpis, byly psychotropní látky. Ve škole jsem na to téma vytvořili hromadu projektů, slohových cvičení a referátů, tak možná proto. Takovéto vytržení z obvyklé reality se mi ale nelíbí, a další, co mě napadlo, bylo čtení knih. Možná hodně přeskakuju v myšlenkách, tedy popořádku.
Co je to vlastně ta realita? Dejme tomu, že teď to znamená hmotný svět, kde jíme, spíme, po němž chodíme/plaveme/létáme/kloužeme se/jezdíme/ či se jinak pohybujeme a konáme věci. V téhle realitě myslíme asi způsobem Pro co dojdu na nákup, V čem půjdu ven, Nakrmím kočky, Sakra my jsme dostali domácák (v neděli o půlnoci), Kam jsem to dala a podobně. Není divu, že takové realitě jeden uniká rád a často, ale pořád je fajn mít se kam vracet.
Už jen ta hranice se dost spekulativní, vzhledem k tomu, že realita není pro nikoho úplně stejná jako pro všechny ostatní. Navíc bývá přetěžké ji rozpoznat (hranici i realitu :P). Začnu číst knížku, čtu, čtu a ejhle - jakoby nic si odskočím mimo realitu. Čas takto strávený je někdy ovšem reálný až až. Proto si svoje únikové cesty vybírám opatrně, abych nelitovala času, který prožiju tam mimo. Čas strávený s kočkami není nikdy ztracený, četla jsem někde, a já to rozšiřuju i na dobré knihy, koně, tvůrčí činnosti, plkání s přáteli, chvíle, kdy jsem šťastná a vůbec chvíle, kdy si připadám, že skutečně žiju. Jasně, že si tak můžu připadat i mimo realitu i v ní, ten pocit tím ve své podstatě nic neztrácí.
Hlavně je důležité občas se trochu rozhlédnout i po světě, jak ho známe (každý jinak, jak jinak). Proto takové věci jako neodvolatené úniky mysli, závislost na odstřižení od reality jakýmkoliv způsobem nemám ráda.
Nevím už, jak bych to uzavřela, takže jednoduše: toto je závěr. Nashle--

Podzimní zábavičky

6. září 2014 v 22:11 | Frida |  Organizovaný zmatek
Dlouho jsem se tu nestavila, no co už. Přečkala jsem léto. Shrnula bych je takto: nejdřív neskutečně úžasných pár dní v Norsku (konečně doma, a další návštěvu vidím tak za pět let - na zdejší poměry je takové cestování prostě drahé), následuje několik týdnů veder strávených vesměs v bytě, a nakonec jsem paprikovala na táboře. Proloženo pár setkáními literárního kroužku to byly prázdniny bohaté na program, avšak do školy jsem se vrátila dosti unavená a po prvním týdnu toho mám tak akorát.
Navíc se už od pondělka těším a plánuju, jak poprvé vyzkouším nového draka, kterého jsem stavěla v průběhu týdne, vybrala si lokalitu za městem a našla si dopravní spoje, vyhradila si čas a ejhle - stihlo mne totální bezvětří. Z toho plyne poučení, že není nad to pružně reagovat na vítr, když je, a ne čekat, až budu mít po škole padla. Aha.
Tak draka nechám na jindy a začala jsem s alternativní činností: výrobou papírových vlašťovek. Doteďka jsem v tom oboru nijak neštrachala, až dneska. A docela se dařilo, místo s drakem na kopci jsem pobíhala před domem s poskládanými letouny. Držela jsem se návodů z internetu, které je snadné si osvojit během chvilky. A nejlepší jsou na stavbu reklamní letáky!
Podzimu zdar, dokud je babí léto. Kdo se pak na ty plískanice má dívat.